Ahoj, vítejte u dalšího dílu 2FRESH Design podcastu. V 2FRESH pomáháme firmám s UX, s produktovým designem nebo jejich designovou vyspělostí. Navrhujeme weby, aplikace, zákaznické portály nebo třeba nemocniční informační systémy.

V našem podcastu si povídáme s produktovými a designovými lídry o tom, jak funguje design u nich ve firmách. Zaměřujeme se na to, jak design pomáhá byznysu. Hledáme inspiraci v tom, co funguje a co ne.

Designérky a designéři se poslední roky cítí nedoceněni. Stěžují si na to, že je firmy neposlouchají, že nemají to pověstné místo u stolu a nepodílí se na rozhodování o budoucnosti firem.

Proto si k nám do podcastu zvu podnikatele, foundery a šéfy firem, abychom probrali, jak vnímají design. Dnes tu vítám úspěšného podnikatele a manažera Ruslana Skopala.

Ahoj, Ruslane.

Čau a zdravím všechny posluchače.

My si spolu dnes budeme povídat o byznysu a technologiích, o tom, jakou hodnotu má design pro byznys a co by měli designéři dělat, aby je organizace víc respektovaly. Ruslane, ty jsi z toho zažil hodně v podnikání, představíš se?

Jo, ještě jsem zapomněl ti poděkovat za pozvání a mít příležitost se vůbec dostat do této niche skupiny. Z mých zkušeností na začátku jsme to hodně podceňovali, tenhle segment. Až teď na konci vidím v průběhu spoustu důvodů, proč si myslím, že je to důležité.

Jak bych se představil? Za posledních sedmnáct let jsem založil pár projektů. Jeden je Tisk kvalitně, což je polygrafická agentura. Spoluzaložil jsem Promogen, což je agentura, která dělá digitální reklamu. Trenýrkárnu, což je moje srdcovka a jeden brand, který se nám podařilo hezky vybudovat.

Pod to spadlo mimo jiné třeba Maluna.cz, což je e-shop, který se zaměřuje na menstruační pomůcky. Povidlo.cz, což je jihlavská firma, která potiskává textil. A do téhle skupiny byznysů patřily také značky Styx nebo Pietro Filippi, které jsme zachránili před krachem. Buď už tam nebyl pokračující prvek, který by dál škáloval ten byznys, nebo v případě Pietra Filippi to byla značka, která ležela v šuplíku v ten okamžik.

Po exitu té skupiny byznysů kolem Trenýrkárny jsem vstoupil do projektu E-shop booster. Zaměřujeme se na vzdělávání a ten trh celého e-commerce se snažíme kultivovat. Ukazujeme e-shopařům ten správný směr nebo minimálně ten směr, co si myslíme, že je správný. A do toho celého ještě dělám nějaký mentoring a business coaching, takže se snažím být takhle aktivní.

Super, já se těším na to vyprávění o tom designu. Ale než se k tomu dostaneme, tak ty jsi nedávno Trenýrkárnu prodal. Jak jsi říkal, že to je tvoje srdcovka, jaký to bylo prodat takhle firmu, kterou si dělal dlouho? Vybudoval jsi ji z nuly.

Letos bychom měli hitnout nějakých 300 milionů celá ta skupina těch byznysů kolem toho - Pietro, Styx, Nedeto, Maluna, Povidlo, Trenýrkárna, včetně celý evropský báze. Jaký to bylo?

V ten úplně poslední moment to bylo už osvobozující, protože už to byla v určitý moment taková křeč z mé strany. Ten směr, který jsme určovali spolu s investorem... Já jsem prodal pouze svoji část, my jsme neprodali celou firmu. Tam je teď majoritní investor, který má 82,5 % a bývalý společník, který má zbytek.

Tak ten směr byl hodně to, co jsme diskutovali poslední rok, kde jsme měli trochu rozdílný úhel pohledu na některé věci. A já už jsem možná byl toho plný - dělat trenky tak dlouho. Chtěl jsem tu svoji energii vrhnout do něčeho, co by mělo hlubší smysl.

Protože přece jenom e-shop, který prodává trenky, tak je o tom, že prodává trenky. Tam toho moc nevymyslíš. Můžeš samozřejmě dělat nějakou CSR aktivitu, podporovat třeba, co jsme dělali, děti s onkologickým onemocněním a tak dále, to můžeš. Ale pořád ten smysl je o tom, že přijde zákazník, koupí trenky a příště, když bude spokojený, tak pevně věříme, že nakoupí znova.

Ale chtěl jsem dělat něco, co... V mým podnikatelským příběhu bylo spoustu těch ups and downs, tak ty downs jsou něco, co bych teď chtěl co nejvíc pomoct té komunitě, aby neměli. Já jsem v jeden okamžik třeba dlužil 40 milionů. Bylo to třeba dva týdny od toho, co by přišla banka za mámou a vystěhovala jí z bytu, protože ten byl zastavený, aniž by o tom věděla.

Takový srandy, takže ty bezesné noci, spánek na dvě, tři hodiny, spoustu stresu, jestli máme na výplaty a tak dále. A to bylo primárně tím, že jsem byl samouk, nebo s kolegou jsme byli samouci. Takže nebyla tam žádná cesta, kterou by nám třeba někdo ukazoval, protože ten e-commerce byl hodně mladý v ten moment 2012, 2013, 2014. Nebylo tam úplně to, že UXákovi řekneš „hele, udělej tohle a bude to fungovat."

To tam úplně nebylo. A navíc to byl takový přerod z těch devadesátkových webů na ty moderní. Takže to byl přesně ten rok 2012 až 2015.

Všechno tohle jsme si procházeli a teď cíl je tohle... Bylo to o tom, že jsem uzavřel jednu kapitolu, kterou jsem uvnitř chtěl uzavřít. Už si říkám, hele, už jsme to dotáhli někam, kde si myslím, že je to možná dobrý předat dál, abych to možná třeba nebrzdil ten byznys.

Ty se nikdy nedozvíš ten okamžik, že to brzdíš. To se dozvíš až potom. A někdy je to o tom, že se cítíš jako takový ten generál po válce, kdy řekneš, já jsem to říkal. A někdy to je o tom, že hele, tak možná jsem to neměl opouštět. Ale prostě to rozhodnutí jednou musíš udělat, aniž bys věděl, jestli je to dobře nebo ne.

Pro mě je to dobře, já jsem se chtěl posunout a pevně věřím, že ten byznys teď bude vzkvétat ještě o to víc a že investor bude naplňovat očekávání zase o to líp.

Ten investor to je, myslím Marek Španěl.

Se Slavomírem Pavlíčkem, SPM, to jsou investoři, kteří vydělali peníze na hrách, což je hodně o designu.

Na Armě, že jo.

Prodali podíl firmy do Číny, dostali z toho nějaké peníze, založili fond. Diverzifikavali je do fondu, mimo jiné také jako investice do firem. A ta myšlenka za tím je super. Chtějí pomoct české ekonomice skrz investice do těch firem, které budou ideálně vyrábět v České republice a exportovat to do Evropy a do celého světa.

Takže to je nějaká myšlenka, nebo to byla myšlenka, teď už přesně nevím, ale minimálně před těmi třemi lety to byla ta základní myšlenka. Že kluci takhle kupovali nějaký firmy, ze kterých dělají ynergické efekty.

Mám pocit, že mají designérský studio, ale už jsem to přestal sledovat. Je to asi 40-50 firem, už přesně nevím, co všechno do té rodiny patří.

Čemu se teda věnuješ teď?

Teď se věnuju… nejvíc času trávím nad tím, abychom dělali s kolegou frameworky pro e-shopaře.

To znamená typicky, mám e-shop do deseti milionů, co jsou ty první kroky, který mám dělat. Je tam spoustu věcí, co jsou společných těm byznysům. Je tam fakt 90 % věcí, které znamenají udělej krok číslo jedna, tohle, pak tohle, pak tohle.

Třeba USPčka, pak nějaký reference, protože důvěryhodnost toho shopu je důležitá. Spravit si trošku portfolio s ohledem třeba na marži. Zamakat v nějakých základních věcech, aby strom kategorií dával smysl, aby ten člověk, co se prokliká, tak aby se dostal na to, co potřebuje, abych mu vysvětlil, co prodávám a tak dále.

Pak je nějaký framework pro třeba e-shopy 10 až třeba 50 milionů. A pak máme 50+, to jsou různý tři programy. Jeden se jmenuje E-shop booster klub, jeden se jmenuje E-shop booster mastermind. A ten hlavní produkt, který pomáhám těm e-shopům nejvíc, nebo s kolegou pomáháme nejvíc, je masterclass, kde čistě individuálně s těma byznysama rozebíráme nejrůznější odvětví od HR.

To znamená nastavení třeba nějakých job descriptions přímo na straně KPIček, Q-ček, přes budgeting, nastavení těch nákladů versus příjmů, aby to fungovalo s ohledem na to, že podnikání je přece jen o tom, že se mají vydělávat peníze a má na konci zbýt zisk.

Protože třeba nejčastější situace, co vidím teď aktuálně v byznysech, je ta, že founder si neplatí adekvátní odměnu měsíční, aby ta firma byla dostatečně zdravá a vygeneruje na konci roku třeba zisk, já nevím, dva miliony, no a ten reinvestuje.

Takže on má výplatu, nevím, 40 tisíc, ještě si ji vyplácí často na IČO, což by neměl. Jeho fair odměna by byla třeba 80-100 tisíc. Takže on místo toho, aby měl těch 100 tisíc, tak si vyplácí 40, takže 60×12 si nevyplatí. Takže ve výsledku on tvrdí, že má zisk milion, ale nemá, protože to je ta jeho odložená výplata.

A tím, že není pak adekvátně oceněný, tak nemá takový drive, nemá takovou chuť, na tom maká. Je to takový trošku začarovaný kruh a všechno se to pak stáčí k té dostatečné marži.

Takže ono se to všechno pak stáčí k té marži. Hele, máš dostatečnou marži, máš ten produkt, který generuje dostatečnou marži.

Takže to je tak nějak, co teď mixuju všechno dohromady, protože ten founder má často problém třeba delegovat. To je taky častý, ne že by to byl problém, ale on všechno má v hlavě. Takže jak to dostat z té hlavy někam do nějakého nástroje, typu třeba Asana, do nějakého projektového řízení, aby byl schopen naonboardovat někoho. Jak využít to AI k té práci a tak dále. Takže tam je spoustu takových témat.

Nebo marketingově, jak udělat třeba komunikační plán, protože často je to o tom, že já se dneska probudím, zjistím, že nemám na výplaty a dneska začnu něco dělat. No ale to už je často pozdě. Takže musím udělat nějakou výprodejovou akci, což je ale zase o tom, že sice dostanu cash na účet, ale nemám marži. Takže jenom jsem vyměnil zásoby za cash, ale to ve výsledku mi moc nepomůže, protože ten zákazník, který by mi vygeneroval marži, mi ji teď nevygeneruje, protože to nakoupí bez té marže.

Takže tohle je všechno, co se teď snažím řešit. Ono to vypadá docela komplexně, ale odpověď na to jsou frameworky, odpověď na to jsou video návody toho, jak to udělat, protože ono to jde generalizovat. Ono jde obecně říct „hele, lidi obecně nechodí na homepage, takže pojďme krok číslo jedna neřešit homepage, je to 10 až 20 % návštěv. Pojďme začít ladit ten detail produktu, kde z toho detailu si to dávám do toho košíku." A nejčastější návštěva je do kategorie nebo do detailu, takže pojďme ladit tohle.

Jsme schopní pomoct těm founderům, těm e-shopařům tímhle směrem. A někdo třeba, kdo už má větší firmu, 50 milionů plus, tak tam už je to o nějakém tom workflow - jak zadávat tu práci z té tvé hlavy, aby došla do toho posledního článku té firmy, aby ten ji zpracoval. To znamená, aby ty sis to nedělal celý sám, aby ty sis dokázal zadat tu práci tak, aby byla měřitelná, aby byla delegovatelná a tak dále.

Teď jsem možná popsal svých posledních 30 až 60 dní práce během 5-7 minut, ale není to 8 hodin, je to nějakých 12 teď aktuálně, tak je to takhle.

Já jsem o tobě četl, že rád pracuješ dlouho, tak to pokračuje teďka?

Ano, přítelkyně, která se v pondělí zbudila v pět ráno, se mě ptala, jestli jsem už spal. Říkal jsem, že ne, a v půl osmé už jsem byl s klientem. No, jsou to extrémy, které já nedoporučuji. Na svém těle to pak pociťuju v následujících dnech často na neefektivitě.

Takže snažím se být efektivní a hledám nějaký balanc mezi tím, že mě to brutálně baví. Je to stejné, když jsme byli mladí a hráli jsme hry na počítači do čtyř ráno a pak jsme v sedm šli do školy. Mě přesně baví ty projekty, ale potřebuješ spát, protože to není sprint. Podnikání není o tom, že teď za měsíc urveš celý trh. Naopak je to v tom, že podnikání často vzniká roky. Jasně, pak máš výjimky, že během dvou hodin vyděláš tisícinásobek, ale to se nedá naplánovat. Myslím si, že naplánovat jde nějaký success v byznysu nebo maximalizovat procenta, ale tyhle rychlý výhry, to musíš mít štěstí. Stejně jako vyhrát ve sportce.

Zažil jsem, že někteří lidi, kteří měli to štěstí, to pak generalizují na to, že to tak funguje normálně. Z toho pak můžou plynout špatné rady pro ostatní. Protože já si přesně myslím, že většina těch lidí mluví o tom, že si člověk projde dlouhou cestou, plnou problémů.

My jsme to samozřejmě zažili taky v 2FRESH. Já jsem tady šestnáct let a zažili jsme toho spoustu, včetně dluhů a problémů. Víceméně hodně těch věcí, které ty popisuješ v E-shop boosteru, jsme si zažili i u nás v agentuře. Že taky musíš myslet na marže, taky musíš si říct, co je tvoje USP, protože jinak bojuješ na totálně přelidněném trhu, kde je to těžký. Takže myslím si, že hodně těch věcí platí pro všechny druhy byznysu.

Tady ti dám za pravdu a doplním. Nějaká část mé práce je business coaching, mentoring v těch nejrůznějších segmentech. Jsou to konzultace pro nejrůznější firmy, průmyslové podniky a tak dále. Ten framework je aplikovatelný, ať už děláš design, ať už děláš e-shop nebo ať už děláš výrobu aut. Drtivá většina těch věcí, co jsem se naučil za tu dobu, ať už když jsem prodával firmy, kupoval firmy, řídil firmy.

I ten můj rozsah zkušeností tím, že děláme B2B segment, děláme agenturu, e-shopy jsem zažil, zažil jsem freelancing, zažil jsem nejrůznější segmenty, konzultoval jsem spoustu akvizičních celků. Když říkají: „Tady máme tuto firmu, máme ji koupit," tak jsem tu cibuli těch problémů loupal. „Pojďme se podívat tady, pojďme se podívat tady," aby jsme toho co nejvíc odkryli. A z mých zkušeností je tam třeba 90 % aplikovatelných věcí.

Samozřejmě bavíme se o tom, že nejde aplikovat nějaký sales. V B2B světě sázet na PPC není úplně ono, je to trošku něco jiného, je to o tom obchodníkovi. Zase v e-shopu asi nebudu mít obchodníka, který bude volat zákazníkům, jestli si nechtějí koupit trenky. Takže pár těch věcí bude jiných, ale třeba to řízení té firmy obecně, tam je ta zkušenost přenositelná.

Takže přesně jak říkáš. Ten stres z toho, že není na výplaty, tak bych možná začal tím, že rok zpátky jste si neudělali plán. A to není o tom, že jste si ho neudělali, protože jste lajdáci. To je o tom, že jste třeba nevěděli, nebo že nebyl potřeba tehdy. Protože říkáte si: „Na co budu dělat plány? Já potřebuji dneska udělat ten cash, já potřebuji dneska napsat tu nabídku, poslat ji."

No ale když zastavíš na chvilku, věnuješ tomu ty dva dny, tak to uděláš. Jenom že ty často nevíš, kde začít. Ty nemáš ten vzor, který vyplnit. A ten často rozhoduje mezi tím, jestli to uděláš nebo neuděláš. To je často to, že odkládáme věci, u kterých nevíme, kde začít. A když už si k tomu sedneš a začneš, tak často to máš za chvilku hotový.

Když i taková blbost, že něco, co trvá 15 minut, nevím, napsat LinkedIn příspěvek. Ono ve výsledku to trvá často 15-20 minut, ale chytit tu chvilku na začátku a máš to za 20 minut hotový. A že se to odkládá... Kdyby jsi měl vzor, tak je to takhle. Když se bavíš s kamarádem: „Tohle jsou ty zajímavý témata," o víkendu si jich pár připravíš, tak abys v tom týdnu jich pár odbavil.

Tak to je přesně to, že ten stres pak pramení z toho, že máš často nějaký deadline, že nevíš a tak dále. Tak to je všechno odbouratelné tím, že se líp připravíš nebo budeš tu věc dělat včas, budeš mít na to ten nástroj, který ti s tím bude pomáhat.

V téhle souvislosti by mě zajímalo, protože my designéři často řešíme, že se k nám třeba dostanou nějaké rozhodnutí ze shora té firmy a my se ptáme proč. Proč máme něco dělat a ne vždycky se doptáme toho důvodu. Ale co by mě u tebe zajímalo, jak ty se v těch svých firmách rozhoduješ o tom, co by ta firma měla dělat?

Důležité je říct, že já mám to štěstí, že v projektech, ve kterých jsem zaangažovaný, je vždycky skvělý CEO. A já jsem v nějakých těch agenturách, kde jsem historicky byl nebo jsem, tak mám na starosti nějaký legal, nějakou strategii a případně sales nebo reference nebo consulting nějakých těch topových klientů, kteří se mě třeba vyžádají.

Jak já se rozhoduju v tomhle momentu, kdy tam je skvělý CEO, tak já se naštěstí rozhodovat nemusím. Já jsem jenom nějaký čertík na rameně a někdy andělík na tom druhém. Někdy zachráním nějakou situaci, protože jsem už podobnou situaci zažil a říkám: „Hele, bacha, tohle vypadá takhle a musíme si dát pozor na tohle," nevím, třeba vyhoření nějakého C-level manažera, typicky nějakého CEO.

Nebo zažil jsem přesně tohle, že řeknu: „Hele, ty kamaráde, bacha, tohle jsou už náznaky toho, že možná tenhle člověk začíná vyhořívat. Tak pojďme ochránit celý ten projekt tím, že klidně zpomalíme, pošleme ho prostě na měsíc, ať se odpočine, převezmeme si to." Protože ten byznys za měsíc neskončí. Pokud má zdravé základy, tak se za měsíc nic nestane.

Maximálně, co musíme odbavit, jsou nějaké sliby klientům, tak pojďme je odbavit. Ale prostě ten bizdev, ty nový projekty můžeme v pohodě o měsíc posunout. I když kvůli tomu nějaký tender prohrajeme, to je v pohodě. To by na tom nemělo padat a růst ta firma.

Takže s nějakými takovými věcmi pomáhám. To znamená, rozhodují se o tom, že si s klukama zavoláme. Nebo třeba když jsme kupovali kancelář, tak jsme si řekli: „Pojďme vygenerovat dostatečný cash, ať si můžeme tu kancelář koupit, aby jsme si platili sami." Zase nějaká diverzifikace v tom podnikání nějakých příjmů.

Takže tam si sedneme, náš board jsou prostě fakt kluci, co jsou rozumní, máme stejný směr. To je taky důležité říct si to proč. Přesně to, že dostaneš úkol: „Udělej tohle." A ty potřebuješ často vědět proč, protože bez toho proč ty nevíš, jak to udělat. Nebo ty to můžeš udělat, ale to proč ti hodně pomůže pochopit vlastně, co máš odevzdat.

Protože nejenom, že ten spotřebitel pak bude spokojený, nebo ten uživatel třeba té aplikace, ale i ten klient, protože on bude hrdý na to, že má aplikaci, která plní ten účel. No a teď, když se nedozvíš, proč to je, z nějakého důvodu, ať už z korporátních důvodů, nebo z NDA důvodu, nebo prostě z nějakého důvodu, že to někdo podcenil, tak možná kvůli tomu nemůžeš odvést tu maximální práci.

Takže tam se vracíme k tomu, jak já se rozhoduju v těch projektech, co mám štěstí spoluřídit. Tam se rozhodujeme podle toho, že máme společný cíl. A my si definujeme, jestli ten byznys je na exit, nebo je ten byznys na to, že se učíme na tom byznysu něco. Nebo se na tom projektu chceme realizovat, protože chceme koupit nějakou nemovitost, nebo se chceme realizovat proto, protože chceme třeba pomoct tomu projektu rychleji vyrůst.

Teď třeba zakládáme byznys Promodzio na Slovensku, což je polygrafický byznys. Aplikujeme to, co jsme se naučili v Tisku kvalitně v Česku. Máme tam skvělého CEO. Vlastně tam je to skvělý v tom, že my ukazujeme to, co se nám nepovedlo a ten CEO je houba a aplikuje to v tom každodenním světě. Takže tam se vlastně rozhodovat nemusím.

Ale samozřejmě někdy to není růžový, někdy zavolám a řeknu: „Hele, kámo, takhle ne, prostě. Protože riskuješ tu naši investici. Chápu všechno, respektuju, ale pojďme se rozumně podívat na to, že my už jsme tam byli, my už to zažili a tohle z toho s velkou pravděpodobností skončí průšvihem. Pojďme si ho ochránit."

Ani ty nechceš do toho průšvihu jít. Přece ty budeš zažívat úplně zbytečně stres, máš rodinu, děti. Oni nechtějí, abys po nocích pak to hašil, ne? Tak pojď si nechat poradit. A někdy to skončí tím, že si nechá, někdy ne. Tak i ta učící křivka je o tom, že musíme udělat ten průšvih, aby jsme se poučili. Někdy máme tu tvrdou hlavu.

Všichni ti foundeři jsou osobnosti. Všichni. Já jsem nezažil foundera, který by nebyl osobnost, který by si často nenechal poradit. On si nenechá poradit, protože je osobnost a právě díky tomu ten byznys je často tam, kde je. Ale někdy jsme tam od toho my ostatní, abychom ho popošťouchli tím správným směrem. Všichni jsme měli ty klapky na očích v jeden moment a říkali: „Ne, já to prostě urvu tady."

To je dobré, že ty mluvíš ještě o takovém vyšším levelu cílů v té firmě, než co většinou řeší designeři. Protože my třeba, nebo nejenom designéři, ale i třeba produktoví manažeři, kteří, když dělají nový produkt, já nevím, může to být web nebo mobilní aplikace nebo nějaký systém, tak většinou ta úroveň cílů, na který my koukáme je: „Hele cílem je vytvořit dobrý produkt, který pomůže nějakým uživatelům."

Takže já nevím, když děláme nemocniční informační systém, tak vytvořit systém, který se bude dobře ovládat pacientům, lékařům, ušetří čas sestřičkám a tak. Ale ty, jak mluvíš o tom, že vlastně sleduješ ještě cíle typu: „Hele, chceme tu firmu exitovat," a to najednou tě motivuje dělat nějaký kroky, které vlastně s tímhle... Vždycky všechno souvisí se vším, ale vlastně koukáš na to trochu jinak.

A potom vlastně ty do toho týmu dolů můžou propadat nějaký rozhodnutí, třeba: „Hele, teď tohle prostě nebudeme dělat," i když by to třeba pro uživatele bylo dobrý. Protože firma, když ji chci exitovat, tak pravděpodobně chci dělat dobrou EBITDA a tudíž potřebuju někde zvýšit marži, vytlačit výkonnost nebo někde snížit náklady. A tudíž možná nechci tolik investovat letos, protože prostě na konci roku chci mít ty čísla na max, abych to dobře nabídl nebo aby to někdo dobře poptal.

Tam jenom doplňuji, že v tomhle případě jde o to, že to zadání v ten moment je vlastně o tom, že například designérům, ale napříč těmi dodavateli, říkám: „Hele, kluci, pojďme se soustředit na ten výsledek, který má tříletý cíl." Protože já bych jinak postupoval, kdybych stavěl design brandu nebo něčeho podobného web, kdybych věděl, že za deset let to má být funkční. Nebo postavit ty dráty tak, abych mohl je modulárně upravovat i za deset let.

Například, když jsme to stavěli 2015, 2016, tak jsme věděli, že přijde nějaký moment, kdy ten mobil bude hrát tu první roli. Už tehdy naznačovaly ty různý frameworky Mobile First: „Pojďme koukat na to, že za pět, možná dřív, možná šest let bude ten mobil ten stěžejní nástroj, když budu prohlížet různý weby nebo informační stránky."

Tak když budu vědět, že ten exit bude za tři roky nebo do tří let, tak to budu stavět možná trochu jinak, možná trochu low-costověji. To je něco jako kupovat byt na rekonstrukci. Já nevím, teď si ten nový člověk bude chtít tu naši myšlenku, do které my teď neinvestujeme velký peníze, velký čas, ji dál držet, anebo přijde se svým řešením? Tak v ten moment já jsem zbytečně udělal tuhle věc.

Takže ta myšlenka bude třeba o tom: „Hele, pojďme na tom zamakat tak, aby do tří let to bylo v pohodě, aby pak případně na to šlo navázat. Ale pojďme teď neudělat to, že za deset let to tady ještě má být live, protože možná to bude zbytečný."

Takže já to nevidím úplně špatně, že v ten moment bych ochuzoval toho nového investora o to, že by to neměl připravený, ale naopak mu umožním to případně přehodit. Protože když mu dám projekt, do kterého bylo obrovsky nainvestováno, a v ten moment mu řeknu: „Hele, tady je prostě poměrně velká zátěž nákladová, takže to je potřeba dál držet na životě. Protože když tohle zahodíte, tak v ten moment jsme zahodili spoustu investic, které ještě nevrátily ten return on investment."

Takže to je jistý závazek vlastně, a je to i možná mínus, protože když to nevyužiju, tak je to mínus. To je zbytečný dál řešit.

Takže ve výsledku třeba když jsme řešili náš web, teď s klukama v Tisku a v Promogenu, tak jsme přesně dělali framework na to: „Hele, my chceme tuhle věc použít do dalších zemí." Když jsme dělali náš web v Promogenu, tak jsme věděli, že budeme chtít: „Ctrl-C, Ctrl-V do Tisku a Ctrl-C, Ctrl-V na Slovensko."

Takže jsme rovnou stavěli to, že budeme chtít ten web mít nastavený tak, aby šli dělat překlady, aby ty různý políčka, ty elementy byly použitelný jak na webu, tak na mobilu v jiných jazycích, v jiných barvičkách. Ale aby to pořád bylo o tom, že nemusíme pokaždý stavět nový web.

Takže tam třeba to zadání tomu grafikovi v ten okamžik bylo o tom: „Postav to tak, aby ses nezacyklil na tom, aby sis tady každý ten brand manuál aplikoval, udělej to lehounce v těch našich barvičkách tak, aby to bylo v pořádku." Protože zase to není to, co nás úplně živí. Je to nějaký katalog toho, co my děláme, mají tam být reference, má to sloužit k tomu, aby ten zákazník, když se na to podívá, byl si jistý, že je to tam správně. Aby zjistil, co děláme, aby nás mohl normálně poptat, aby věděl, kdo je ten tým, kdo na tom bude pracovat. Ale nutně nepotřebujeme mu ukazovat všechny fičurky, kterými jsme schopni. To zase není potřeba.

A to zase se vracíme k tomu většímu smyslu toho cíle. Když vím v tom byznysu, co ten founder chce. Třeba někdo mi říká: „Já chci klid." A to jednoznačně ukazuje na to, jak mu budu teď ukazovat tu cestu. Protože jestli chce klid, tak to znamená, že má přijít v šest, pět hodin domů a asi nechce, aby zbytek dnes trávil na mailu.

To znamená: „Pojďme teda postavit ten tým ze seniornějších lidí, kteří tvoje problémy budou řešit." Ale to znamená postavit dražší tým a pojďme se podívat na to, jestli na to máme a jestli ne, tak jak to udělat.

Takže tyhle věci jsou potřeba v těch byznysech řešit. Takže to si jenom vracím na začátek, co dělám a jak nad tím přemýšlím. Ale určitě máš pravdu, že v tenhle ten okamžik, když se bavíme o designu, tak si myslím, že musíme jít o level níž a koukat se na to víc prakticky, než z té myšlenky toho byznysu.

To je fakt dobrý pro ty produktové týmy, které ty věci řídí, ať už to jsou produktoví manažeři, tech leadi, architekti a podobně. Když znají ty motivace těch majitelů a sledují ten byznys na té vyšší úrovni, tak jim to může pomoct pochopit, proč se některá rozhodnutí dělají takhle a ne jak oni by si představovali.

A to mi přijde extrémně zajímavý, tenhle pohled. Že i vlastně to, jestli já jako majitel tady třeba v 2FRESH chci to za tři roky prodat tu agenturu, nebo chci tady mít profesionální management a válet se někde u pláže, tak tohle moje nastavení může ovlivnit to, jak tu firmu řídíme, do kterých věcí investujeme, do kterých ne, v jakém časovém horizontu to řešíme. To se mi líbilo.

Jo, ale tady ještě doplňuji. Já mám osm let práce s Ondrou Ilinčevem, což je týpek z našeho e-commerce světa. A my jsme vždycky, když jsme dělali třeba AB testy webu, měli ultimátní cíl vydělat peníze. Vždycky to bylo o tom: „Hele, pojďme ve výsledku vždycky přemýšlet o tom, jestli nám to vydělá peníze." A to byl ten rozhodující faktor toho, jestli nějakou tu aktivitu dělat budeme, případně jakou bude mít prioritu.

Ale to neznamená, že pokaždý ta aktivita musela znamenat, že budeme mít vyšší konverzní poměr a to byla ta jediná metrika, na kterou jsme koukali. To ne. Někdy to bylo o tom: „Hele, pojďme se zaměřit na úpravu toho detailu produktu tak, aby měl vyšší konverzní poměr," to znamená přidání do košíku. Což ve výsledku mohlo znamenat, že víc lidí nakoupí.

Ale třeba ne, protože v ten moment jsme mohli mít špatný košík a tam odpadali. Takže ve výsledku mít ten jasný cíl „vydělat peníze" mám pocit, že u startupů a u podniků typu Trenýrkárna jsou jasný. Ale samozřejmě pak jsme třeba u korporátů, nevím, banka, a tam to samozřejmě je úplně něco jiného. Protože vydělat peníze... Jak v bance uděláš nový produkt? V appce uděláš novou fičurku, která ti vydělá peníze?

Já nevím, třeba ty banky, které teď aktuálně hodně tlačí na to, abys měl tu finanční gramotnost, ty aplikace. Třeba já mám Raiffku, tam je taková fičurka, nebo jestli se nepletu George v České spořitelně a tak dále. A tak jak ti to rovnou vydělá peníze?

No tak ne, protože ten člověk asi možná bude líp pracovat s penězma a možná teda bude líp investovat a může investovat skrz tu banku nějakým způsobem. Ale v ten moment já mu musím tu investici tam nějak zprostředkovat. A teď aktuálně neznám banku, která by tam měla někde políčko investice a dostal bych se do nějaký aplikace, která by mi pomohla dneska koupit, nevím, od Bitcoinů po ČEZ. To tam zatím nevidím.

Takže jenom to, co třeba pro mě je důležitý vždycky v tom týmu těch minimálně boardů, ale my jsme se vždycky snažili připsat do cílí firmy, abychom věděli, proč to děláme. Abychom věděli: „Tohle teď děláme proto, protože přijde investor a my potřebujeme tomu investorovi ukázat ty věci, co ho zajímají."

To znamená typicky investor bude chtít vidět účetnictví třeba. A my jsme to účetnictví teďka neřešili. Tak to není o tom: „Pojďme to naleštit tu bídu," ale: „Pojďme mu umožnit vlastně vůbec pochopit to, co tady děláme."

Někdy je to účetnictví, někdy je to o tom, že mu musíme ukázat data. Protože my třeba se vyznáme v GA4, nebo v GA4 se asi nevyzná nikdo, ale my se vyznáme, dřív to byly Google Analytics. Nebo my se vyznáme tady v tom nástroji třeba Logisbox, což je skvělý nástroj na vyhledávání. My se vyznáme v Clarity nebo v Hotjaru, prostě nástroje, co nám ukazují třeba mouse tracking a tak dále.

No ale my to ukážeme tomu investorovi, který to nikdy neviděl a teď mu řekneme: „Tak se mrkni na Clarity a uvidíš, jak je to tam vyladěný." No jenže on to nikdy neviděl. Tak pojďme mu to ukázat v nějakém datovém setu, aby to vlastně pochopil. Aby dokázal pochopit tu naší přidanou hodnotu nebo to, v čem jsme dobří.

Takže když ten tým bude vědět to, že to není jenom o tom, že dneska přijdu do práce a mám odpovědět na maily, ale budu vědět, že v té Asaně mám nějaký prioritní úkoly a budu chápat, proč je dělám, tak vlastně mě ten tým odvede mnohem lepší práci, když bude vědět, jak já přemýšlím.

Takže často na těch meetingách, co jsem byl, tak jsem nahlas říkal, proč takhle přemýšlím, proč si myslím, že tohle je důležitý. A často byla ta zpětná vazba: „Hele, dík moc, že jsi nám to řek, protože teď konečně chápeme ten úkol, co jsi nám zadal. Protože když jsi nám ho zadal, tak reakce toho týmu byla: 'Ježiš, co to je za kravinu? Proč takovou blbost mám dělat? Proč mám dělat tuhle tabulku, když jednoznačně tyhle data najdu tady v tom nástroji.'"

No a já jsem tu tabulku chtěl pro to, abychom dokázali třeba v Google Sheets provázat ty data tak, abych dokázal, já nevím, v Lookeru vizualizovat nějakou věc, co jsem potřeboval. Potřeboval jsem to vizualizovat v jednom nástroji, abych dokázal pak ukázat třeba funnel v e-shopu a zároveň konverzní poměr, zároveň počet lidí na webu, zároveň počet produktů přidaných do košíku, zároveň kolik produktů se průměrně dává před košíkem a po košíku, abych ukázal, že třeba ty crossselly a upselly fungujou, kolik mi přináší byznysu.

To znamená, dokázal jsem si obhájit: „Tenhle IT projekt, který nám sice bude stát měsíc práce, ale od toho momentu nám bude vydělávat každý měsíc 20-40 tisíc korun," tak to je ta obhajoba toho, proč tu investici teď pojďme udělat. No a bez toho datového setu bych to nedokázal obhájit ani sám před sebou, ani kolegovi. A samozřejmě pokud tu firmu budu vést v mý hlavě, jako One Man Show, tak velmi pravděpodobně někdy narazím prostě na chybu. To je něco jako běžet lesem se zavázanýma očima.

Často jsme v té bublině svázaný sami v sobě s klapkama na očích, protože si myslíme, že to je v tom každodenním shonu to nejlepší. A neumíme si sami sobě udělat ten laskavost v tom, že odstoupíme o tři kroky dozadu, nadechneme se a týden nebudeme nic dělat. To je nepředstavitelný pro drtivou většinu těch founderů. Prostě nic nedělej a jenom v té firmě pozoruj. Strav s tím člověkem den a uvidíš, třeba pochopíš, proč si třeba nerozumíte, proč ten jeho úhel pohledu je jiný.

Protože ty třeba najednou pochopíš, že on nemá kdy ti dodat ty úkoly, které ty říkáš: „To je přece hoďka." To je: „Máš přece hodinu za ten týden." A on ho třeba fakt nemá, nebo on nevidí, jak udělat tu prioritizaci, protože on ti má dodávat ty výsledky těch klientů.

Někdo z nás má často posedlost, že prostě klient musí dostat 100 %. Ale on nemusí. Někdy mu bohatě stačí 80 %, protože někdy těch 100 % znamená dvakrát tolik práce oproti těm 80 %. A on by možná, kdybys mu dal na výběr: „Hele kliente, chceš 80 % za 50 tisíc korun nebo 100 % za 100 tisíc korun."

A byl bys překvapený, že možná víc lidí, než si myslíš, ti řekne, že mu stačí 80 % za tu půlku té ceny. My ale často máme tu posedlost v sobě: „To nejde. Já mu nemůžu dodat 80 %, musím dodat 100 %."

My si nikdy neulevíme v tom: „Pojďme se toho klienta zeptat. Pojďme mu normálně dát ty dvě varianty." A on mi kolikrát řekne: „Hele jo." A on bude vlastně spokojenější, protože on řekne: „Já to můžu mít tohle za půlku? Jdeme do toho," protože my, a to třeba nevíš, on třeba vyvíjí tu věc ve dvou různých týmech a pak bude dělat ten challenge toho, co bude lepší. A jemu bohatě stačí těch 80 %.

Protože ty nevíš, pokud se ho nezeptáš. Na druhou stranu on neví, že neví. Nebo ty nevíš, že neví a on neví, že ti to má říct.

Že často ty zdánlivě zbytečný meetingy, co často dostávám zpětnou vazbu, tak jsou obrovsky obohacující pro obě strany, že si o tom jenom popovídáme. Ale je důležitý na začátku toho meetingu si říct: „Hele, děcka, dneska, hodinu, 60 minut strávíme tím, že jenom budeme brainstormovat. Výsledkem toho meetingu asi nebude vůbec nic. Připravme se na to a ano, asi někdo z nás řekne, že byl úplně zbytečný. Ale chci ho podstoupit, protože možná existuje třeba 20-30 % šance, že přijdeme na něco fakt brutálně důležitého, co nasměruje ten projekt úplně jiným směrem. A možná ne."

A víte, co je skvělý? Že pokud ne, tak děláme skvělou práci. A to je důležitý. A pokud si jenom z tohohle meetingu odneseme, že všechno, co děláme je dobře, tak pojďme si všichni pak podat ruku, protože děláme skvělou práci. A někdy tohle chybí v těch týmech, protože jsme prostě v té každodenní rutině.

A tohle z toho, já jsem třeba zastáncem toho, že minimálně jednou měsíčně máme ten cross-teamový meeting i s těma agenturama. Že třeba každý týden jsme jim vždycky poslali to, co byly novinky na webu. Z 90 % případů to bylo pro ně úplně zbytečný, ale bylo to třeba pět bodů. Nebylo to nic velkého, zabralo ti to pět minut přečíst.

Ale jednou za měsíc tam bylo něco wow, co si řekneš: „Ty vole, OK, dík, že jste mi to řekli, protože já díky tomu teď můžu tu kampaň postavit trochu jinak. Nebo můžu udělat jinou kampaň, o které ani netuším, že šla, protože já nejsem z toho specialista."

Tak jenom, abych možná doobhájil, možná teď mám vnitřní pocit, že jsem ti chtěl doobhájit, proč někdy ta myšlenka toho, proč vůbec podnikám, je důležitá propsat do toho týmu, abychom nad tím přemýšleli i do těch agentur. Abychom tu hodinku třeba strávili. Samozřejmě, je blbý mít desetičlenný tým na hodinku, to je desetkrát, nevím, dva tisíce korun. Už nevím, úplně málo peněz.

Na druhou stranu, na projektu, který stojí 300-400 tisíc, tak těch 20 tisíc uprostřed říct si ten směr, prostě jestli jdeme správně, někdy stojí za to. Protože zažil jsem projekty, které stály půl milionu korun, kdy jsem měl klienta, který po třetí dělal web. Už je to 5-6 milionů korun, jestli si to pamatuju dobře, a pokaždé se stalo, že ho zahodil. Už zahodil obrovský miliony korun za to, že prostě s tou agenturou se nějak nesynkli.

Ale to je hrozně peněz. A teď můžeme masochisticky říkat: „No já jsem vám to říkal, že máte v půlce zastavit a říct si ten směr." To ne, zase nechci být takový. Ale možná kdyby to... Já teď nevím, jestli to bylo nebo ne, to bylo na večeři s kamarádem, který mi říkal: „Hele kámo, říkali jsme si nejdražší fuckupy," tak tenhle zatím je jeho nejdražší fuckup.

Tam je spoustu věcí, které ve mně rezonují. Jedna z těch věcí, co se často snažíme říkat na těch projektech: „Pojďme to radši udělat jednou a pořádně, než to prostě nějak rychle a nekvalitně udělat, pak se to dozvědět." A teď to nemyslím tak, že by to člověk měl prostě jednou udělat obří, hrozně dlouho na tom dělat a pak to spustit najednou.

Zase se snažíme většinou být nějakým iterativním způsobem, aby si člověk v průběhu toho ověřoval, že jde správným směrem. Ale přesně taky jsem zažil věci, kdy se to udělalo možná trochu levněji, protože „možná ještě takhle".

Jedna věc, kterou my často vidíme, že se z těch projektů odebírá, je nějaké právě ověřování, nějaké takové checkpointy toho, že to jde správným směrem. Třeba někdy to bývá testování použitelnosti u těch produktů. Jsou to projekty, které stojí ve výsledku třeba vyšší jednotky milionů, možná desítky milionů. To testování použitelnosti, kdyby se tam jednou, dvakrát, třikrát dalo, tak ty náklady na něj budou, nevím, tři sta tisíc, takže úplně zanedbatelné.

Ale jistota, že děláš něco funkčního, se náramně zvedne. Ale ty firmy prostě říkají: „To přeskočíme, to nevadí." A pak přesně do toho nalejou peníze, pustí to a říkají: „Proč to nefunguje?" A vlastně to ověření proběhne až při tom launchy.

Tak to mi přijde jako jedna věc, která ve mně hodně rezonovala. A pak ještě zase z druhé strany, co se mi líbilo, jak jsi mluvil o těch 80 % versus 100 %, tak zrovna v tom našem designovém oboru hodně těch designérů je takových perfekcionalistů, že chce mít ty věci prostě 100 %, že to musí všechno ladit. To je věčný boj s tím, že říkám: „Nemusí vždycky." Protože důležité je, jak to ten zákazník použije. V našem případě, protože jsme agentura, tak děláme to, ale i když je to designér někde v nějaký firmě, interní, tak to podle mě platí úplně stejně. Jestli je potřeba, aby ta firma spálila na tom přesně dvakrát víc času, když ten rozdíl bude možná drobný? A možná je dobré začít těma 80 % a pak přidat. Myslím si, že často je to možné navázat na to.

Tady doplním jednu věc, že často my máme pocit, že těch 100 % je to, jak to má vypadat, a pak zjistíme, že ne. Pořád je to o tom, že to dělá nějaký jednotlivec nebo tým a dělá to často pro skupinu obyvatel, skupinu, která je mnohem větší. To je stovky, miliony lidí.

Něco se mi povedlo ušetřit peníze nebo investovat je líp díky tomu, že jsme udělali nějaký pretest, udělali jsme 80 % a poslali jsme to na tisíc uživatelů, jako AB test, kde jsme tam udělali B, které šlo na tisíc lidí a koukali jsme, co se děje. A v ten moment jsme třeba kolikrát doladili tu věc jinak, než bychom ji normálně udělali, protože jsme zjistili, že oni to používají jinak.

My jsme si mysleli něco. U té kreativní činnosti to tak často je. Ty to si doladíš do nádhery, ale pak to B je použitelnost. A pak ještě to C je, co očekává ten cílový zákazník. Protože samozřejmě ty máš nějakou potřebu, aby tvé oko mělo erekci při tom, když na to koukáš a aby ten tvůj kolega řekl wow.

Já to chápu. Já to mám taky. Ale ten spotřebitel toho času často nepotřebuje. On jenom potřebuje prostě, aby to bylo použitelné, aby se doklikal tam, kam potřebuje rychle. Nepotřebuje tam prostě, aby se to načítalo dvě vteřiny, protože on potřebuje jenom kliknout a koupit.

To bylo, když jsme třeba v Trenýrkárně řešili spoustu fičůrek, které jsme tam dělali, a pak jsme zjistili: „Hele, děcka, víte o tom, že filtr ponožek je úplně k ničemu, protože každý výrobce má jinak veliké ponožky."

Takže teď, když jsi třeba koupil 42, máš 30-40 výrobců, tak tu 42 jsi mohl naklikat asi 7 nebo 8 různýma způsobama. „Pojďme tu věc zjednodušit zákazníkovi. Pojďme to jednoduše udělat tak, že prostě ty filtry budou vypadat jednodušeji, protože na Trenýrkárně pojdeš na ponožky, tak tam budeš mít prostě čísla."

36, 37, 38, 39, 40, 41, 42. A ten systém, když klikneš 42, tak sám vyfiltruje všechny výrobce, co mají 42. Tohle nemá moc e-shopů na trhu, dokonce to nemá úplně žádný, když jsme dělali tu analýzu asi rok dozadu.

A teď taková blbost tě třeba nenapadne. Ale na začátku, když jsme řešili, jak ten filtr má vypadat a že má být skvělý, tak nám utekla ta funkce. Ta jednoduchost té funkce.

A my jsme řešili: „Oni tam budou ty dvě číslíčka vedle sebe, takže čtyři znaky s mezerou, 6 plus pomlčka, to je 7. A musí to být ve dvou sloupečkách, aby to na mobilu vypadalo hezky a tak dále."

A pak kdybychom udělali ten pretest, tehdy už v 2016, tak bychom zjistili... A pustili bychom to na ty ponožky, nás to tehdy nenapadlo. A pustili bychom to na ty ponožky, tak bychom najednou věděli, že ten filtr, za kterým jsme se hrozně ladili, protože jsme prostě řešili tuto alternativu.

A kdyby nás tehdy napadlo: „Uděláme to prostě na dva znaky - 42, 43, 44, 45," tak by nás to hrozně ušetřilo tehdy ten čas. Takže někdy ten pretest prostě přesně může odhalit spoustu věcí, které nás nenapadnou při tom launchingu nebo při tom vymýšlení těch věcí.

Takže jo, já jsem hodně zastáncem toho těch 80 %. „Pojďme to doladit sem do tohoto bodu a pak pojďme udělat jenom kontrolu toho, že jdeme správným směrem." Než spálíme tenhle druhou půlku toho budžetu. A někdy můžeme narazit na to, že klient řekne: „Hele, mě to v tenhle moment stačí." Tak jsem OK, mám spokojeného klienta.

To nevadí, ne? Dobrý problém mít, mám spokojeného klienta. OK, možná teď budu mít nějaké hodiny navíc na to, že jsem to většinou zasmluvněný. Ty hodiny navíc můžeme investovat do něčeho jiného, on bude třeba spokojenější.

Už jsme se trochu přiblížili k tomu designu. Ty jsi vlastně na začátku zmiňoval, že dřív jste to UX možná v počátcích moc neřešili a pak jste zjistili, že to je důležité. Nebo aspoň jsem si to tak odvodil z toho.

Máš nějaké příklady nebo jak vlastně vnímáš ten design a myslím tím User Experience v tom širším slova smyslu ve firmách? Ono si to asi bude lišit firma podle firmy, ale možná třeba klidně u té Trenýrkárny.

Hele, obecně u těch e-shopů je velký rozdíl, pokud máš třeba strom kategorií, který má v určitý moment, nevím, 60 položek, které potřebuješ ukázat. To znamená typicky výrobce, značky. No a to znamená, ty máš jaký strom kategorií? Pojďme si představit trenky.

Najdeš šipkou pánské a tam na tebe vyskočí deset kategorií. Boxerky, slipy, trenky, kraťasy, ponožky, pyžama, něco takového. Tak mám deset. Takže děláš vlastně to políčko pro deset položek. U dámského taky, dětského taky, úplně v pohodě, akce, to znamená taky Black Friday a tak dále, taky v pohodě deset položek. No a pak máš ty značky.

Pak si řekneš: „Ty vole, jak já to ukážu tomu člověkovi, ty značky? Budu to klastrovat? A, B, C, D? Nebo udělám to podle abecedy? Nebo jak?"

Protože já vlastně ty kategorie pánské boxerky a tak dále, tak my jsme tam třeba dali ty dvě slova pryč, nechali jsme tam to jedno, protože jsme zjistili, že podle testů prostě tvoje oko, když máš tři elementy, tak jsi schopný říct, že to jsou tři prostě do vteřiny. Pět, už máš pocit jedna celá něco, no ale když máš sedm, tak už jsi přes dvě.

Takže vlastně ta orientace třeba na té stránce, protože my e-shopaři máme problém. Ty k nám přijdeš a máš tři vteřiny chuti řešit, jestli nakupuješ správně. Pokud do tří vteřin nezjistíš, jestli jsi na té Trenýrkárně správně, jestli ti nedokážeme říct, že prodáváme i spodní prádlo dámské a ty ho tam neuvidíš, tak jdeš pryč. Do tří vteřin. Nedáš nám větší šanci.

Stoupá to se silou značky. To znamená, pokud přijdeš na Alzu, nebo nevím, budeš třeba platit do loyalty nějakého programu Alzy, což je delivery loyalty program, to znamená to prémiové doručení zdarma, tak dáš jim víc. Budeš to tam hledat, využiješ to vyhledávání, zkusíš to prostě nejdřív přes strom kategorií, pak přes vyhledávání, jestli mají ten, nevím, jestli parfémy mají nebo nemají.

Dáš jim tu šanci víc. OK. Takových brandů je málo, kterým dáš tu šanci opakovaně.

Ale obecně třeba tohle z toho, aby sis našel ten produkt rychleji, je důležité. My jsme si to třeba uvědomili, když Tesla měla e-shop na začátku a naklikal sis to auto po 70 klicích. Musel sis 70krát kliknout, minimální počet kliků, než bys si koupil auto na e-shopu.

Přišel nový UXák, oni tomu říkají šéf designer e-commerce projektu, něco takového. Tehdy to bylo pár let dozadu a řekl: „Ale já chci, aby to bylo do deseti kliků." Představ si, že si postavil e-shop na 70 kliknutí a teď ti řekne, jak to do deseti.

Řeknu, že na druhou stranu zrovna takhle u byznysu, který je brutálně inspirativní, když si třeba já miluji vesmír a když se mrkneš na vývoj těch raket, těch motorů, tak oni před nevím pěti lety byli dvojnásobně velcí než jsou teď, byli mnohem komplikovanější. A oni jsou poloviční teď a mají ještě větší tah. Ta krása v tom je inspirativní. A často když to přinesu do těch e-shopů, tak to je o tom, že my jsme byli zaměření vždycky na to, aby sis na Trenýrkárně nakoupil na méně kliků než na jakékoliv jiné konkurenci.

To znamená, když půjdeš na Trenýrkárnu, tak si v průměru nakoupíš na méně kliknutí než na Zalandu třeba. Přemýšleli jsme furt, jak to tomu člověku zlepšit, zjednodušit a tak dále. Tak kromě toho, že náš enginne cpe nahoru produkty, které pravděpodobně ten zákazník si koupí rovnou, takže nebudeš muset ani scrollovat, nebudeš muset listovat a tak dále, nebudeš muset filtrovat velikosti, značky a tak dále. Prostě ti nahoru pravděpodobně nacpeme to, co fakt chceš.

Tak ještě jsme dotáhli toho, že jsme jeden z málo shopů, u kterého jsi schopný jednoduše, to je vždycky, nakoupit rovnou z výčtu kategorií. Vidíš na pánské produkty, vlastně ty jsi schopný úplně v klidu nakoupit z homepage to, co asi velmi pravděpodobně hledáš. Takže nemusíš jít ani do kategorie. A byla statistika, že přes 50% přidání do košíků bylo produktů, které nebyly v detailu. To znamená, uživatelé nebyli v detailu produktu a přidali ten produkt do košíku.

To přes polovinu lidí. Že víc než polovina lidí, trenky, vůbec nepotřebuje do detailu produktu. Což určitě je, když se budeme bavit o, nevím, možná iPhone taky, protože tomu budeš věřit. Ale nevím, třeba robotický vysavač. Tak ty asi chceš vědět, jestli umí i koberec, umí vytřít, jestli má tu dokovací stanici. Tak asi chceš do toho detailu produktu. Nebo u kosmetiky. Chce ta holka vědět, jestli ten krémíček něco.

Ale pokud máš obrovskou důvěru té značce, tak si myslím, že existuje mnoho situací, kdy nepotřebuješ jít do detailu produktu. Takže ušetříš ten jeden klik a díky tomu budeš mít konverznější e-shop.

Protože Trenýrkárna vygenerovala za mého vedení, což má ještě 2-3 měsíce dozadu, teď nevím, jak to je, tak konverzní poměr off-season, což má mimo sezónu, 6-7 %, což je velké číslo v tom našem segmentu, protože průměr je nějaké 2-3 % a to už je dobré. A teď se bavíme o tom, jak jsme toho dosáhli.

Ono, když se koukneš na ten web, on je ošklivý, pojďme si to fakt říct, on je ošklivý. Není to žádná krása, ale je funkční. To znamená problém a to jde zase na tu myšlenku těch founderů: proč to děláš? Děláš to proto, protože chceš vyhrát nějaký design award, nebo to děláš proto, protože to má být funkční?

A někdy to jde ruku v ruce, já netvrdím, že to musí být to, nebo to. Jde to. My jsme to neuměli, my jsme neměli to designové oko a tak dále. Jde určitě to udělat hezky. Ale my jsme to neuměli, takže my jsme se vždycky soustředili na to, aby to bylo OK, aby to plnilo ten brand. To znamená, aby to bylo to žluté, aby to bylo hlasité, protože my jsme ten brand stavěli, že je hlasitý. My jsme ho vždycky stavěli o tom: „S námi se nemluví, jako by nežil."

A to byla ta naše marketingová strategie. A někdy nám říkal: „Ale nemusíte to dělat za každou cenu." A někdy jsme se fakt spálili. Byla většinou politika, takže to jsme neřešili. Nechtěli jsme řešit rasu, nechtěli jsme řešit politiku, nechtěli jsme řešit náboženství a gender. Nechtěli jsme polarizovat.

Ze stejného důvodu jsme nikdy nechtěli třeba sponzorovat Spartu nebo Slavii, protože bychom polarizovali ten svět. Ale kdyby tady třeba Karlos u nás, proč jsme ho sponzorovali, je o tom, že on je ta jednoznačná dominantní jednička. OK, asi polarizuje svět, někdo ho má rád, někdo ne, ale nejde mu upřít to, že ten svět toho MMA tady v Česku vytvořil.

Ano, je tu OKTAGON, ten zastřešující ta věc, ale určitě, když si odmyslíš pět let dozadu, tak kdyby Karlos nebyl, tak si myslím, že ten sport není tam, kde teď je. Takže tam třeba tu polarizaci my jsme si obhájili tím, že on je dominantní jednička a prostě my se chceme spojovat s jedničkami.

Takže abych se vrátil k tomu původu té otázky, jak jsme to nějakým způsobem dělali, vždycky tu Trenýrkárnu, tak tam byla vždycky ta myšlenka, aby ten zákazník byl spokojený, aby nakoupil. Protože na konci dnes jsme dělali trenky. A ty trenky jsou jenom o tom, že ty jako chlap, když se ráno probudíš, šáhneš na tu kupku těch trenek nahoře, ty si vezmeš vždycky první.

A budu říkat vždycky, protože je to 90 % chlapů. Vezme si ty první nahoře. A my jsme chtěli, aby to bylo, když tam narazíš tou rukou na tu polici, že už ji nemáš, tak abys se prostě dokázal nakoupit, takže zítra už to bude vyřešené, ten problém. Protože trenky nejsou něco, co bys chtěl řešit.

Přes 60 % chlapů po svatbě své trenky vůbec neřeší. Takže naše cílová skupina byly ženy, což na začátku podnikání jsme si neuvědomovali. Takže my jsme vlastně ten e-shop na začátku stavěli pro chlapy, ale teď je to víc stavěný pro ženy. Je to celé stavěný na to, aby... My tam máme třeba, že ten model prostě má 180 centimetrů, váží 75 kilo a má M-ka. Protože ta žena je na to zvyklá z těch dámských e-shopů.

Toho chlapa to ani nenapadne. Když se tě zeptám, kolik váží manželka nebo přítelkyně, to není náš svět. My se nepotkáme, neřekneme si: „Ty vole, to by ti to slušelo." Já říkám: „No a zdar, kámo, máš hustý auto, máš peckový boty," to je maximálně, kde to končí. Ale že bychom si řekli: „To by ti dneska slušelo, ty vole," to ty holky zase dělají.

Takže my jsme vlastně museli se uvědomit, že ten e-shop je pro ženy a museli jsme ty elementy, které oni očekávají, tam dát. Nějakým způsobem ty elementy toho... Ty ženy tam jsou, to znamená typicky žena je ochotná listovat těma tisíci trenkami, naházet si do košíku všechny, co se jí líbí, a pak jít do toho košíku a těch, nevím, 70 produktů postupně vyhazovat tím X-kem, až ten budžet, který na to má, je OK.

To znamená koupí těch třeba deset kusů za tisíc korun a je s tím spokojená. Chlap nakupuje naopak. On nekoupí to, co se mu nelíbí, což je mnohem jednodušší, protože já když ti ukážu deset produktů, tak ty si z nich vybereš prostě osm, které jsou OK. Přeskočíš růžovou a fialovou, možná oranžovou, ale jinak jsi s tím OK.

Takže to třeba pak designově určuje discovery na náš marketing. Víme, že chlap řeší ten problém v momentě, kdy nastane, ale žena se ráda inspiruje. Moje přítelkyně, když přijde domů a chce se mi pochlubit, že něco koupila, já se jí zeptám, kolik to stálo. Ona mi neřekne, kolik to stálo. Ona mi řekne, kolik ušetřila.

To byl ten aha moment, proč třeba Trenýrkárna má tři ceny. Protože zákazník chce nakupovat tak, že chce mít dobrý pocit podle toho, kolik ušetřil. Ta žena často neví, kolik je to procent. V populaci je málo lidí, kteří umí matiku. Hnusné to říct, ale je to tak. Když se vrátíš prostě na gympl nebo na střední, tak matika je jeden z nejméně oblíbených předmětů.

Takže já když teď ženě řeknu, nebo i chlapovi, to nemusím polarizovat, na tom našem e-shopu, že ušetří 30 % z 1200 korun, 1300 korun, ona nebude vědět ani kolik to je. Takže já v ten moment to musím mít v té hlavě jako designér a musím si říct: „OK, takže já kromě toho, že jí řeknu, že ušetří 30 %, tak jí ještě řeknu, že to je 400 korun." A v ten moment to je uvědomění, že někdo funguje na to, že chce...

Včera jsem měl výbornou konverzaci s přítelkyní a říkám jí: „Hele, kolik procent ten e-shop musí ti nabídnout, abys tam nakoupila?" „Hele, aspoň 15 %. Pokud je to 15 %, tak to není zajímavé." Já říkám: „No ale nezáleží ti na té absolutní hodnotě?" „No to jo, ale já z těch procent mám prostě lepší pocit. OK?"

„Hele, a kolik procent, když nabídne, tak je to dobré?" „Hele, 30 % už je bomba. No a když vidím 70 %, no tak to ani nepřemýšlím, to jdu nakoupit."

A tady na tom chci demonstrovat. My jsme si udělali tenhle výzkum v Trenýrkárně. My jsme si udělali výzkum, kolik procent lidí reaguje. Ta otázka zněla: „Kolik procent slevu ti musím nabídnout, abys uvažoval o tom, že přijdeš na web?" Protože reklama není o tom, že ti to musím prodat. Reklama je o tom, že musíš přijít na web. Ta reklama, ten banner, na který klikáš, není o tom, že tě chci něco prodat. Já ti chci prodat to, že ty chceš přijít na můj web.

Klidně ti každý pátek budu dělat Black Friday. Protože jestli na to budeš reagovat, tak to chceš a já ti to budu nabízet. Každý pátek Black Friday, úplně v klidu. Klidně ti v létě nabídnu Vánoce, nemám s tím problém. Budeš spokojený, nabídnu ti to. A pokud ty na to klikneš, já tu kampaň budu mít do nekonečna. A jde o to, že pokud ty takhle chceš nakupovat, já ti to chci nabídnout.

A v tenhle moment půjde designérovi nebo našemu UXákovi podmínka: „Kámo, všude na tom webu chci vidět, kolik ten člověk ušetří."

A všude chci vidět tu slevu, protože on to tak chce nakupovat. A jediné, co je tvůj limit, je zákon. Udělej to podle zákona. To je jediný tvůj limit.

A jestli ty, jako člověk, nenakupuješ ve slevách, protože máš pocit, že to degraduje tu značku, mně to je úplně ukradené. Protože můj zákazník to vyžaduje.

Takže když se vrátíme zase k tomu nějakému zadání, nějakým myšlenkám, že já chci vydělat peníze jako founder a dělám to tak, že tomu zákazníkovi chci nabídnout něco, co on chce takhle nakupovat, tak já to chci udělat. Udělám to přes výzkum. Ty výzkumy stojí pár korun.

Pět, deset, dvacet tisíc korun. Vždycky doporučuji e-shopařům Ipsos na instantresearch.cz. Tam se za padesát tisíc korun dostaneme ke skvělé zákaznické lince. Na tisíci lidech, kteří mají jediné společné, že jsou online, tak si zjistíš nějakou odpověď na tvou palčivou otázku.

Například, kolik procent lidí je ochotné nakupovat spodní prádlo online. Je to 50 %, takže já rovnou vím, že velikost mé cílové skupiny je 50 %. Já rovnou vím, že celá ta cílovka není celá populace. To je první důležité uvědomění.

Druhé důležité uvědomění je, že já jsem schopen změřit reklamu, rádiovou reklamu, do které jsme pálili milion dva ročně. Tak já jsem byl schopen ten spot tam přehrát, neumožnit jim se vrátit a zeptat se jich, na co byl. A byl bys překvapený, kolikrát ten člověk neví, na co byl.

Takže ty naše spoty jsou stavěné tak, že pokud odpovíš Trenýrkárna, tak jsme vyhráli. A oni jsou otravné, ty rádiové spoty. A proč jsou otravné? Protože ten zákazník, který to poslouchal, odpověděl, že to je na Trenýrkárnu, až v tenhle ten okamžik. Do té doby to neříkal. Do té doby nebyl, nebo ta procenta těch lidí neodpověděla tu odpověď, kterou my jsme chtěli, aby odpověděli.

My jsme tam dali Trenýrkárna jednou a dali jsme tam krásné kudrlinky: „Je, a prostě tohle jsou ty výhody toho e-shopu a najdeš tam tohle a budeš spokojený, budeš to mít zítra" a „Trenýrkárna.cz". A on odpověděl spodní prádlo. Nebo nevím. Nebo něco. Říkáme: „Počkej."

Tenhle ten líbivý e-shop, který ti čtyři lidi řekli, že je fakt krásný, tak cílová skupina ti řekla, že ani neví, na co byl. Stop. Vůbec mě nezajímají tito odborníci. Budu to prostě stavět tak, že to budu měřit. A do momentu, než to nedoměřím tak, že odpoví, že Trenýrkárna, nebo odpověď byla sleva třeba, odpověď byla doprava zdarma. Ale to mě přece nezajímá.

Já dělám rádiovou reklamu kvůli repetici, kvůli brandu, kvůli opakovanosti touchpointů s tím brandem. Tak, aby se tobě v nějaké té hlavě uložilo prostě buď to top of mind, to by bylo skvělé, anebo aspoň podpořená znalost toho brandu. Ale pokud udělám spot, který mi sice někdo řekne, že je hezký, ale pak posluchač ti řekne, že ani neví, na co byl, tak to je problém.

A to se ještě bavíme o tom, že on je placený za to, že ti odpoví. Že my jsme vždycky měli v té hlavě to, že pokud ta reklama, kterou někdo buď designově kreslí nebo něco, vlastně ve výsledku placeném člověku, který ti odpovídá na otázky, ze 30 % pouze řekne, že to je Trenýrkárna, tak tomu člověku, který na to není placený, protože já mu to cpou vlastně, když ho to vůbec nezajímá, tak reálně bude 5 %. Tak to je špatně.

Takže my jsme vždycky cílili na to, aby ta odpověď byla minimálně nadpoloviční. Aby minimálně 50 %, spíš 60, 70, to jsme cílili, protože tehdy říkal, že je to na Trenýrkárnu. A v ten moment jsme byli spokojení. Jenomže blbé je, že z toho vyšlo, že ten spot vlastně byl úplně otřesný. Jenže on byl otřesný pouze v ten okamžik, když jsi ho poslech byl otřesný. Jenomže co?

Lidi mají krátkou paměť. Podívej se na volby. Aktuální preference jsou o tom, že ten člověk, co minule řekl, že pokud zvolíme jeho protikandidáta, tak tady bude válka, takže evidentně lhal. A by the way, jeho market manager už tam nepracuje. Tak teď má maximální preferenční hlasy. A teď se bavíme o tom, pojďme nejít do politiky, ale pojďme si z toho říct nějakou lekci.

Lidi nemají dlouhou paměť. To znamená, já když ti teď řeknu reklamu, jasně, pokud tě nebudu urážet nebo nebudu tě dostávat do nějaké nepříjemné pro tebe situace, že vlastně si zapamatuješ negativní emoci, ale pokud to bude OK ta emoce, pokud to bude jenom nasrání, pokud to bude jenom to, že to je hnusné, v pohodě, tak já ti vlastně dneska řeknu Trenýrkárna nějakým způsobem. A klidně ti to řeknu: „Trenky sem, trenky tam, trenky kam si podívám."

A vlastně mým cílem je, že ta reklama řekne, že Trenýrkárna dělá trenky, což je můj cíl, to je super. A za půl roku ty si nebudeš velmi pravděpodobně pamatovat, že to byla otřesná reklama. A proč? Měřili jsme to.

Lidi nám poslali e-mail: „Už si u vás nekoupíme ani tkaničku. Ta reklama, co tam pouštíte, prostě je hnusná." Říkáme: „Hele, OK." Těm lidem jsme reagovali. Mega se omlouváme, že jsme vám zkazili den, protože naším cílem je dělat den hezčí. Cílem Trenýrkárny je vykouzlit úsměv na rtech. Omluvili jsme se jim a poslali jsme jim třeba 300 korunový voucher dárkový, 500 korunový.

Těm lidem, co si u nás nakoupili, co řekli: „Za žádnou cenu si už u nás nikdy nic nekoupím," tak využitelnost těch voucherů, těch 300 a 500, takový ten „hele, fakt sorry", byla 70 %.

Takže jde změnit názor člověka, pokud se jemu jenom nelíbí e-shop nebo jenom se mu nelíbí reklama tím, že mu nabídnu to, že ta jeho zkušenost, ten user experience je o tom, že on takhle chce. Lidi nechtějí být prodáváni. Lidi milují nákup. A lidi milují slevy. Ženy hlavně. Ti chlapi jsou pragmatičtější.

Chlap se nenechá moc opít rohlíkem. Taky. Ale obecně to je: „Hele, to stojí tisíc korun ta věc a to deset korun." A ty se koukneš, kolik tě to stojí, kolik toho dostaneš. To je kilo za dvacku. To je dobré. A ti vlastně jedno, jestli to původně stálo tři a něco takového. To je úplně jedno. Ty jsi pragmatičtější.

Takže ne: „Už jsem ušetřila 15 %." Takže, ale ty chceš ten web postavit tak, aby byl pro obě cílové skupiny. Takže pokud to postavíš pro jednu i pro druhou, tak vlastně vyhraješ.

Takže jenom zpátky vlastně k tomu, jak jsme na tom vždycky přemýšleli, jak jsme dělali zadání pro UXáky nebo něco podobného, tak bylo vždycky tohle.

Hele, bylo něco, co tě na spolupráci s designéry rozčilovalo?

Jo, jo, jo. Asi to samé, co je rozčilovalo na mně a to je, že máme svoje hlavy. To znamená ten designér ti řekne: „Tohle je hnusné a já se pod to nepodepíšu." Já mu říkám: „Ale chceš, aby to fungovalo, ne?"

„No, výborně. Co když to bude líp fungovat a tobě se to nebude líbit? Pojďme udělat varianty." Varianta A. A já netvrdím: „Pojďme to udělat hnusně," ne? Pojďme to jenom otestovat. Pojďme otestovat tu tvoji variantu a pojďme otestovat tu moji variantu. Kterou taky nevím, uděláš ty, protože já stejně nevím, jak to udělat. Pojďme otestovat tu tvoji a pojďme si dopředu říct: „Pokud vyhraje ta moje, která podle tebe je hnusná, spustíme ji."

„OK, super. A když vyhraje ta tvoje, tak já ustoupím a řeknu, že spustíme tu tvoji." „Jo, dobře." Tak to normálně otestujeme.

Ale někdy mě štvalo to, že prostě: „Hele, já už vím, co ti řeknu." Co? To je asi takový aha moment. Design je tvůrčí a kreativní činnost. A ty navrhneš něco, s čím strávíš fakt dvě hodiny. Ty mi to ukážeš a řeknu: „To je hnusné."

A ty věříš, že sis to strávil fakt hodně dlouho, protože jsi myslel ze všech možných úhlů, pohledů. A někdy pak si já řeknu: „Hele, víš co? Udělej to takhle." A teď to, co se odehraje v mé hlavě: „Ty vole, on si vzal prachy za to, že vymyslel tohle. Já si mu pak řekl, jak to udělat."

Můj aha moment byl GPT. Můj aha moment byl v momentě, kdy jsem zjistil, že nebýt toho, že on to navrhne, tak já bych neudělal to finální. To znamená, já bych z čistého listu papíru neudělal tento finále bez něj. Že on tu tvůrčí činnost, on ji prošel, tu cestu. A on z toho nic, a to je moje hrozně oblíbené: pokud se mám rozhodnout mezi tím mít nic a něco, tak já se rozhodnu mít něco. A to něco je ten designér.

A teď spojím všechny ty myšlenky dohromady tím, co řeknu teď. A to je, že mezi klientem a zadavatelem musí být důvěra. A pokud tam ta důvěra je a já mu dám tu důvěru to, že já mu dám volnou ruku udělat to tak, jak on chce, tak je to strašně osvobozující pro obě strany.

A jediné co, tak na konci jenom s kontrolou to, jestli to dělá to, co jsme na začátku chtěli. Proto to vlastně celé říkáme, že jak jsme se bavili, že třeba ten klient ti neřekne všechno, nebo v půlce udělat ten check, nebo mu řekneš: „Hele, kámo, pojď se o tom jenom pobavit."

Tak já vždycky říkám na začátku: „Hele, nejsem levný, ale pokud mi budeš věřit, tak každou tu korunu té investice otočíme v tom, že to bude nejlepší investice, kterou můžeš udělat. Ale nevměšuj se do toho, protože ty si mě platíš od toho, abys to nedělal ty. A pokud nechceš, abych to dělal a chceš se do toho vměšovat, tak sorry, ale udělej si to sám. Protože z toho vznikne paskvil."

Že miluji to: „Dej mi důvěru a nech mě pracovat." A někdy jasně, že to nevydrží ten founder. A teď nedávno jsem měl s klientem právě takový ten kontrolní call, že mu říkám: „Hele, čeho vlastně chceš dosáhnout? Chceš mi ukazovat tu cestu, jak já tě mám řídit? A nebo chceš mi dát tu důvěru ten měsíc, dva, abych zkusil to, kvůli čemu mě platíš, a to je dojít někam, kde jsi nikdy nebyl. Protože pokud chceš dosáhnout něčeho, čeho jsi nikdy nedosáhl, tak musíš podstoupit něco, co jsi nikdy nepodstoupil. A to nepodstoupíš tak, že budeš dělat dál to, co děláš doteď."

„Nech si poradit. Prostě zkus to udělat tou mojí cestou. Možná to bude dobré a možná ne, ale pokud tu investici se mnou uděláš, tak mě nech pracovat. A nebo ji neděl a udělej to s někým jiným. To je moje doporučení."

Prostě pokud mi nevěříš, tak ty peníze mi nedej. Ale pokud mi věříš, dej mi tu důvěru ty dva měsíce a pojďme ty dva měsíce tou mojí cestou. Protože já už jsem v té cestě několikrát narazil. Mě to ty miliony stálo. Já už jsem ten stres podstoupil. Já už jsem ty bezesné noci měl. Já už jsem ty půjčky si půjčil. Já už jsem ty investice udělal. Pojďme to zkusit.

Prostě ty peníze, co mi dáš, tak fakt zkus využít a oni nejsou malé. A pojď skousnout to, že možná někdy budu dělat něco, co je proti tvému srdci, ale přece proto to děláš. Ty to děláš kvůli tomu, abys došel někam, kam bys normálně možná sám nedošel, anebo by to byla alternativní cesta toho učení se sám.

Tak já ti to rovnou dám. A klidně se ptej cestou. A proč to udělám? Challengeuj mě. Já to miluji. Challengeuj mě. Protože to mě samotného nutí k lepším výsledkům. Ptej se, proč to dělám takhle. Protože sám se budeš učit ty věci. A to je by the way ta cesta toho designu. Proč to uděláš takhle a ty mi to řekneš? Tak to je pro mě obohacující. A je to ta learning curve, kterou já by the way ti platím za to, abych ji s tebou podstupoval.

A nikdo to nechce. Nikdo ti neřekne: „Mě to nezajímá. Tady máš prostě tu zaplacenou fakturu a udělej to."

Jo, to je fair. Pokud to tak ten klient chce, tak pojďme to udělat. Mám i klienty, kteří jsou... My se pobavíme, jim dám úkoly a příště je nemají hotové. Řeknu: „Hele, to je blbé, ne?" A on řekne: „To je v pohodě. To je to, jak já to chci."

Já v určitý moment už couvnu, protože mu řeknu: „Ale to není to, jak já to chci." Ale někteří klienti ti zaplatí za to, že to uděláš takhle, a někteří ti do toho kecají. Ale to, co tam chci říct, jak jsme my fungovali nebo jak já funguji v těch firmách, to je celá learning curve.

A na začátku jsem nechápal, že to je důležité. To je účetnictví. Na začátku jsem nevěděl, co je DPH. Na začátku jsem nevěděl, že jsou chytřejší lidi než já a ti to udělají. A to u mě byl ten design. Ten design je prostředek k tomu.

Někdy to je UX, někdy to je grafika bannerů, někdy to je call to action tlačítko, někdy to je barva toho tlačítka. Já jsem nechápal, že ta barva ovlivňuje to, kolik tam klikne lidí. Někdy to je o tom, že pokud máš tyhle tóny, tak pojďme je dodržovat. Protože tyhle tóny, tyhle barvy ti podtrhávají to, že branding toho tvého byznysu je tahle barva. Air Bank zelená, zelená, případně modrá, Notino, takový čistý, bílo-modrý atd. A ty máš nějaké ty asociace s tím brandem spojené.

A tohle já jsem nechápal. Takže já jsem byl strašně rád, že někdo, kdo má tohle cítění, mi to vysvětluje. Takže ve výsledku, na začátku jsem to nechápal, protože jsem nevěděl ten přínos. A nedal jsem někomu šanci mi to říct. Takže teď už jsem možná dospěl k tomu, že pojďme dávat šanci těm druhým ti to říct a sdělit. Takže to možná komplexně jsem chtěl odpovědět na poměrně nejednoduchý otázky, které ty mi dáváš.

Jsou to velmi složité a náročné otázky. Sdělit toho začínajícího podnikatele, toho zkušenějšího a všechny ty slepé uličky, které jsem si prošel, tak ve výsledku jo. Teď ještě důležité, a kde na to vzít ty peníze. V který moment už ty máš investovat ty peníze do toho.

Ve výsledku můžeš postupně investovat do toho, takže posloucháš třeba takové podcasty a učíš se a necháváš si poradit. Takže na začátku ty můžeš vyměnit svůj čas za tu znalost a postupem času můžeš vyměnit už peníze za to, že si to necháš poradit, nebo necháš možná i udělat.

A jasně, na začátku nemáš možná dva miliony na to: „Hele, první mi udělají tu celou věc hezky," ale můžeš postupnými kroky zjistit, co jsou ty důležité věci a postupně to rozvíjet. A teď se možná byl už nudný, měl dlouhý, ale potřeboval jsem to říct.

Hele, za mě super. Přesně, ty otázky jsou hodně široké a je podle mě potřeba k tomu dodat ten kontext, takže skvělé. Asi bych na závěr se zeptal na to, jak vidíš teďka AI, jak to změní stavbu firem a produktů.

Miluji AI. Za mě, kdo neakceptuje to, že to tu je a nebude to implementovat do těch firem, tak prohraje. Obecně podle Harvard Business Review jsou pouze dva typy byznysu, které jsou dlouhodobě úspěšné. Jsou to ty, co mají buď technologickou výhodu, nebo ty, co mají nižší náklady.

V konkurenci, pokud tady bude 20 e-shopů, kteří budou prodávat trenky, tak dlouhodobě vyhraje jenom ten, co má nižší náklady provozní. To AI pomáhá s oběma, jak s technologickou výhodou, tak s nižšími náklady. To znamená, pokud tady mám ultimátní nástroj, který mi pomůže jak s tou jednou, tak s tou druhou, tak bych byl velmi hloupý, kdybych neakceptoval tu příležitost využít tu věc.

To znamená, teď aktuálně největší věc, co já vidím, tak myslím, že tím trhem proběhlo to, že to tu je. Pojďme abstrahovat to, že AI se nerovná ChatGPT, ale to nevadí. I kdyby se to rovnalo pro drtivou většinu populace, tak to vůbec nevadí. I kdyby to byl ten ChatGPT nebo Gemini, tak super za mě. Protože to obrovským způsobem rozšiřuje povědomí třeba jenom tím brainstormingem s tím nástrojem.

Nebo my stavíme barák, tak nám to umožňuje dozvědět se o oborech, o kterých víme úplně kulový. A to je třeba, které barvy k sobě jdou. Když děláš třeba nábytek, tak bys měl spojovat barvy ze stejné rodiny těch barev. Že ta šedá, která je stejná šedá, jenomže tato má základ v červené a tato v modré, tak bys nějak neměl kombinovat tu jednu paletu. Tak vlastně to bych nevěděl.

A já bych normálně musel být někomu zaplatit, abych se to dozvěděl. Což by stálo za finance, za čas, což je v ten moment to. A hlavně já vlastně nevím ani koho se zeptat. Takže já mám tady pomocníka na každodenní život, ale když to dám do byznysu, tak teď aktuálně vidím, že to proběhlo tím trhem toho: „Hele AI je, no to je dobré."

A teď je to B, jak to použít. Takže moje teď největší snaha v AI světě je ukázat těm lidem, jak to reálně použít. Což má level 1 je: „Hele tady máš ChatGPT, pokud se mě ptáš na jednoduchou věc, třeba jak má být dlouhý metadescription, nebo jestli v metatitle můžu mít, nebo nemůžu mít vykřičník, jestli to tomu Googlu vadí, nebo ne, zeptej se četa."

Úplně easy, nemusíš čekat na toho odborníka, než ti to řekne. Nemusíš to googlit, zeptej se četa. Nebo Gemini v tomhle případě. Tak level číslo 1. Diskutuj s ním. Nevíš, co napsat na LinkedIn, diskutuj s ním prostě. Nějaké to téma, zeptej se ho, kdy to máš postovat, zeptej se ho nějaké tyhle věci. I kdyby ti neporadil nic zajímavého, tak dostaneš ten návyk, že s někým se radíš. Můžeš se radit doma s manželkou, jasně, ale kolikrát nemá úplně to tvoje nadšení to téma řešit a tak dále.

Takže ve výsledku je to level 1. Level 2 je: pojďme pochopit to, že ten nástroj je jenom tak dobrý, jako je dobré naše zadání. Skvělá věc i do firmy. A pokud někomu řeknu: „Udělej tuhle tabulku," a to je všechno, co mu řeknu, tak výsledek bude stejně kvalitní, jako je kvalitní zadání. Jenomže my máme pocit: „Přece ty máš, když ti to řeknu, tak ty přece čteš moje myšlenky, ty mě znáš, tak jak to, že sis vytvořil tuhle blbou tabulku."

Tak ten aha moment je někdy v tom, že já když zadám tomu chatovi blbost, tak on mi řekne blbost. A to není jeho chyba, to je moje chyba zadání. To je docela dobré zpětná vazba, takové to zrcadlo toho, jak zadáváme úkoly. Je skvělé za mě. Takže mě to může naučit zadávat dobře úkoly a to používání toho mě jenom zdokonaluje v tom, že budu líp zadávat úkoly, takže budu blíž a rychleji u cíle.

To je level dva. Level tři je, existují nějaké custom GPT, teď se to jmenují modely, oni to přejmenovávají, takže modely GPT vytvořit nový. A ten model je možné obohatit jakýkoliv model. A teď pojďme k tomu jádru a je to nejjednodušší v nějaké realitě, když kliknu na model vytvořit nový, dám konfigurace, tak já mu můžu v té poznámce nebo v popisu nebo jak se to teď jmenuje vysvětlit, co po něm chci v nějakém obohacujícím módu.

Řeknu mu: „Hele je mi 38, jsem manažer firmy nebo jsem konzultant, mentor a snažím se e-shopařům sdělit prostě tuhle tu věc, oni jsou většinou nevím na tomhle levelu a chci jim to vysvětlit bez technických názvů typu CTA, UX, CTR, konverzní poměry, prostě chci jim to vysvětlit lidsky, protože často mi nerozumějí. A to není o tom, že to je jejich chyba, to je o tom, že oni třeba začínají nebo jejich background je nevím jiný, jejich background je designér nebo produkťák, takže neznají tyhle ty názvy, tak pojďme..." No a já mu to zadám, takže já ho obohatím nějakým způsobem, aby mi dával lepší výsledky. Tak to je level 3.

Level 4 je iterace, to znamená já budu... Pardon já jsem skočil do té trojky, že já mu budu rovnou dávat ten popis. Já můžu s tím ChatGPT iterovat v tom, jak on chce, abych mu to zadal, abych já věděl ten výsledek. To znamená mu řeknu: „Hele napiš mi ten popis, abych v tom tvém modelu dostával tenhle ten výsledek." No by the way třeba takhle vypadá, nevím, můj LinkedIn příspěvek a chci vlastně v tomhle duchu, abys mi vždycky napověděl, jestli je to v pořádku, jestli je to s ohledem na to, jak chci, abych vystupoval a tak dále. A teď s tím iteruji, teď mu to zadám, on mi něco vyplivne, řeknu: „Hele nepoužívej tyhle tvrdé mezery, protože já standardně nepoužívám," tak mu zase napíšu tyhle nepoužívat. Tak to je iterace, která je důležitá.

Pak je nějaký model, to znamená, můžu si stáhnout něco jako n8n, nějaké prostě prostředí, kde já vlastně tyhle modely můžu zapojit do nějaké mé workflow. To znamená, já můžu říct v n8n, když se to prostě zaregistrujeme, tak už je to takhle trošku vyšší dívčí, ale říká kolega, průměrně inteligentní člověk to zvládne, takže určitě to všichni zvládnou. Je to nějaké prostředí, které já budu někde hostovat v nějakém prostě třeba u sebe na disku nebo v cloudu, to je pak jedno.

A já v tom prostředí jsem schopen říct: „Hele, kámo, to, co třeba mě pomáhá přítelkyni, že hele, vyfiltruj mi maily a ty, co jsou dík, tak dej pryč nebo odpověď dík nebo ok, a ty vypadají takhle třeba." Tak já mu dám jako input: „Hele, tady máš můj Gmail, ten vyfiltruj a mrkni se prostě, kdo mi píše atd." A teď pojďme nezacházet do detailu, co to přesně znamená, ale je to nějaký level čtyři nebo pět toho, že já můžu využít v automatizaci tyhle nástroje, které kromě toho, že mi jsou schopny přečíst ty maily, tak jsou schopny i zareagovat.

Ta reakce zase vyšší dívčí, ale minimálně můžu mít nějaký nástroj, kde řeknu: „Hele, otevři mi ty maily, přečti si je a dej mi třeba shrnutí o tom, jestli tam jsou nějaký prioritní, které třeba mají nějaké konkrétní slovo nebo mě píše konkrétní člověk nebo mě píše kolega, to znamená, aby viděl zavináč, a ty mi nějakým způsobem jenom shrň, abych věděl, jestli něco hoří," a dělají to třeba v půlhodinových intervalech třeba. To je nějaký už level, který je samozřejmě náročnější a tenhle level je už reálně potřeba ukazovat v praxi a všechny jsou potřeba ukazovat v praxi.

Takže můj teď aktuální aktivita je, že se snažím s těma lidma, s kterými mám prostě nějaký způsob spolupráce, ukazovat v praxi, jak ti to může ušetřit ten čas a ten život. Protože samozřejmě já ti můžu říct: „Hej, jdi do AI." Co to je vlastně? To je něco, jako kdybych ti řekl něco, čemu nerozumíš. Takže: „Hele, máš četa?"

„OK, super, výborně, na co ho používáš? Výborně, tak tady prostě, když uděláš tohle, tak tady otevřeš tohle okno, nebo ty používáš SQL, OK, výborně, hele, tak jdi tady do marketu, ten čet má market, a tady lidi už prostě ty modely udělali, tak si jenom tady SQL prostě, koukni na nějaký varianty, stáhni si ten nejpoužívanější, že vlastně ty si ten custom vlastně stáhneš už ready-made a teď ho používej. A on ti může pomoct v tom SQL světě, v tom databázovém světě existovat, aniž by ses to nutně potřeboval učit na té programátorský úrovni."

To znamená, ty mu řekneš: „Hele, mám tady databázový set, nevím, PrestaShop třeba, což je PrestaShop, tak to jsou vlastně souhrn tabulek, a řekneš mu, hele, co mám napsat do toho SQL manažera, aby si mi vytáhl prostě všechny objednávky za poslední tři měsíce, které obsahují tento produkt, enter," on ti něco vyplivne, a často ti vyplivne něco už dobrého a můžeš to tam rovnou vložit. Nebo ten, kdo třeba používá Google skripty, tak ty Google skripty, ty si můžeš vlastně, aniž bys uměl napsat skript, GPT 4 nebyla tak dobrá jako ta 5, a ta 5 už ti napíše fakt ten skript dobře.

Takže, a to už jsme fakt ve vyšších levelech, ale můžeš prostě s nimi jako freelancer nebo někdo reálně tu část třeba půl hodiny denně fakt ušetřit a díky tomu, pokud jsi spokojený se svojí finanční situací, tak můžeš o půl hodiny víc strávit s rodinou, nebo nejsi spokojený, tak můžeš půl hodiny víc strávit s tím, že budeš mít třeba víc těch klientských hodin. A ono půl hodiny zní nic moc, no ale 20 dní, to už je deset hodin, pokud máš tisíc za hodinu, 15 hodin, tak to už je 15 tisíc měsíčně, a to už je nějakých 200 tisíc ročně, to už je krásná dovolená pro rodinu.

Takže takhle, to AI je za mě, pojďme tomu fakt dát všichni šanci v těch našich každodenních životech. Pojďme fakt zkusit neříkat: „Ale to je blbost a ale to nefunguje a tak dále," pojďme zkusit se naučit minimálně tomu dát tu šanci v našich životech to používat. A to používání je ta vstupenka k tomu, že ono nám to může zlepšit ty životy. Pojďme tady nemít ty apokalyptické věci: „Něco napíšu do AI, tak najednou to někdo bude vědět."

Ale reálně, ten Facebook o tobě ví mnohem víc. Ten Facebook ví, kde se pohybuješ, s čím platíš, co říkáš, s kým se píšeš, on ví, co si píšeš. To už dávno je.

Takhle, reálně, jestli si někdo přelepuje na notebooku tu kamerku, pojďme si reálně říct, že ten tvůj iPhone má těch kamer už víc než jednu. A jestli se bojíš, že když pracuješ, tak na tebe někdo kouká, tak si jenom představ, ve kterých momentech na tebe míří tvůj iPhone. A teď si ještě představ, na které momenty ten iPhone míří, když na něj koukáš, tak on má ty kamerky i ty druhé kamerky.

Takže jestli se obáváš, že tady je nějaký Elon Musk, prostě který tě sleduje, pojďme to neřešit, že to AI tě změní život v tom, že tě bude sledovat jako velký bratr. Pojďme to dát pryč, protože fakt rozumně na to uvažovat, že Země není placatá, pojďme se fakt přiznat, že tato věc nám fakt může pomoct a pojďme to nebrat tak, že tady bude konec světa kvůli tomu.

Že na té úrovni té osobní produktivity je to dobré. S tím privacy si myslím, že rozhodně dneska nejsme v době, kdy by podle mě někdo tohle dokázal nějak efektivně vyhodnocovat. Kdyby si chtěl mít nějakého velkého bratra, který to dokáže nějak zpracovávat, si myslím, že to je složité. Ale na druhou stranu zase rozumím tomu, že v té společnosti ta diskuze se vede, to mi přijde dobré.

Počkej, rozumím, pokud banka tam nahraje svoje databáze klientů a chce z toho nějakým modelem něco získat, tak tomu rozumím, to je úplně fair. Já teď myslím na té osobní rovině. Samozřejmě na té korporátní rovině.

Na druhou stranu Google Workspaces, jestli se nepletu, tak už ty levely, mám pocit ten za 30 eur měsíčně, tak on už tam má tak vyladěné, nebo takhle, že to je vyřešené pro tu korporátní úroveň, protože sám Google to musí řešit. Protože pokud se dostávají ty technologické hráči pod tlak kontinuálně, tak jsou pro ně bolestivé, takže oni sami to chtějí řešit. Spíš jenom se snažíme říct, že ano, pokud tam nahráváš fotky svého dítěte, tak asi nechceš, aby teď někde kolovaly.

Zase při tvém vyhodnocení, tak asi tam nenahrávají svoje nahé fotky, nebo očekávají, že to může mít konsekvence. Ale spíš tu apokalyptickou verzi. Pokud tam dneska napíšeš: „Tady mám svůj barák, prostě navrhněme nějaký design," tak podle toho, že to nějaký hacker kvůli tomu tě vykrade, tak asi spíš ne.

Chápu, chápu. Když to zarámujete v téhle rovině.

Pojďme tam vnímat vždycky tu situaci, ve které se nacházíme, a samozřejmě pokud jsem markeťák banky nebo pracuji s kreditními kartami, tak tam ta obezřetnost je víc než důležitá. Ale když se bavím o každodenní práci freelancera nebo nějaké agentury, tak jasně. Nebudu sdílet data, která nechci, rozumím, nebo budu anonymizovat, nebo tady vymažu nějaký sloupečky, které nechci, protože ano, pojďme být opatrní.

Ano, jde to někam, a já nevím kam.

Myslíš ještě, že se promění i třeba firemní týmy na základě tohohle? Už jste to třeba někde pozorovali u nějakých vašich firem, že už jste třeba udělali nějaké změny v týmu, protože přesně AI, neříkám nutně, že jste někoho propustili, protože to začalo dělat AI, ale že se třeba změnili ty role, začali jinak spolupracovat.

Jo, ty procesy se změnily. To znamená, hele, já mám tady, nevím, kopku nějakých scénářů, mám tady scénáře na videa, tak místo toho, aby si sedl člověk a strávil 6 hodin tím, že bude studovat můj LinkedIn, a pak 4 hodiny tím, že to napíše, tak jsem schopen prostě využít ten nástroj k tomu, že mu řeknu: „Hele, nastuduj si tohohle člověka, tady máš prostě vstupy toho LinkedInu a tak dále, takhle on by to chtěl, udělej mi scénářek na video, které můžeme použít na Instagram, které mají tento cíl."

Takže samozřejmě ten flow místo toho, aby bylo, že ten člověk to bude dělat 6 hodin, tak to flow je o tom, že já mu řeknu, hele, nebo on sám je rozumný, on to využije ve své práci, takže není to o tom, že já ho vyhodím, protože ho nepotřebuji. Pořád potřebuji někoho, kdo ten... Hele, ten stejný nástroj jako jakýkoliv jiný nástroj, třeba Excel, tak před Excelem jsem to dělal nějak, tak teď mám Excel, tak můžeme využít Excel, případně Copilot od Microsoftu, který mi s tím Excelem může pomoct, udělat tu tabulku hezčí, rychleji a tak dále. To furt neznamená, že ho propustím, jenom jeho flow se zrychlí, bude efektivnější a zvládne víc práce. A díky tomu já budu mít nižší náklady na to, že vlastně tu práci udělám rychleji.

Takže tu ROI, pořád se budeme bavit vždycky o ROI, return on investment, ať už času nebo peněz a tak dále, budu mít, no měl bych mít, rychlejší. Takže to, co se změnilo, je, že najednou nepoužívám jenom Excel, ale používám už i nějaký další nástroj, který má buď nějaký background nebo je to přímo nějaký LLM nástroj nebo něco podobného, který mi zefektivňuje tu práci. Ale fakt se nebavíme o tom, že to nahradí 160 hodin toho člověka. My se bavíme o tom, že těch jeho 160 hodin bude o 10 % efektivnější nebo že ho to bude bavit víc, protože nebude dělat tu, jak to pracovně řečeno, tupou práci. Tu, co často někoho nebaví a často ten člověk, když ho to nebaví, tak často kvůli tomu je neefektivní nebo často kvůli tomu ti dá třeba výpověď, protože ho nebaví studovat tabulky.

Že já ty tabulky najdu, můžu je nalít prostě do nějakého nástroje a říct: „Ale vyhodnoť mi to," takže třeba to discovery, ten okamžik, kdy já jsem jenom hledal nějaká data prostě v nějakých tabulkách a hledal jsem, jestli něco můžu někde vylepšit, tak teď mi ten nástroj pomůže. Neznamená to, že 100 % věcí odhalí, ale minimálně to discovery toho, že prostě koukám na ty čísla, na ty tabulky, jestli tam není něco anomálního, tak ten nástroj mi teď je schopen to... Často to je, co nevím, že nevím a já to hledám, tak on mi je schopen poradit, nasměrovat, ale neudělá to za mě.

Jestli si někdo myslí, že já tam dám tabulku a on mi řekne: „Na tom e-shopu to udělej takhle," tak to ne, to tyhle ty představy, možná to tak bude jednou za pět, deset let, ale to ne, to tak není. Někdo má pocit: „Hele, ono to vezme práci," nevím, copywriterům. Pořád ta autenticita, která v těch textech je, nebo v těch... Ono to pomáhá zrychlovat efektivně a hele, já neznám moc... Stejně tak youtubeři, kteří teď začali generovat ten obsah tak, že přes ty... začali generovat ty titulky v těch hlasem a nejednou YouTube přišel: „Hele, vás monetizovat nebudeme." A ona si ta společnost s tím poradí.

Pořád si nemyslím, že by najednou byl obsah... že by ten nástroj generoval ten obsah, protože on ten nástroj, tu zkušenost nemá. On neví: „Hele, na tomhle konkrétním e-shopu, když se udělalo tohle, tak to pomohlo." Nebo on by to mohl mít, ale pořád bez toho člověka se to nedozví, nebo to furt nenahradí toho člověka.

Takže ta moje zkušenost je, že ono to pomohlo třeba salesákům mít o pět lidí denně víc. Ono to pomohlo vytunit ty salesové skripty o něco víc, takže ta jejich práce přinese lepší výsledky. Takže ono to prostě jenom obohatilo, zrychlilo, zefektivnilo tu práci už toho jednotlivce.

Samozřejmě můžeme se bavit o tom, že třeba vytěžování faktur znamená, že nepotřebuji tu účetní na to, aby... nebo tu fakturantku na tohle. No ale dobře, tak nějakou práci, dobře, ale tak to se už bavíme o tom, že průmyslová revoluce taky nějakým způsobem ty některé lidi... Ale pořád česká republika máme kolem 3-4% nezaměstnanost, takže ono se spíš jenom realokují ty lidi.

Nějakých rutinních, že jo, totálně.

Ano, k té práci s přidanou hodnotou, protože pokud my budeme dělit na světě, tak ta přidaná hodnota je nízká a pořád se budeme bavit o tom, že ta naše práce za hodinu... My jsme pracovitý národ, ale ta hodinovka prostě může být lepší, pokud budeme dělat práci s vyšší přidanou hodnotou. Jak může Jižní Korea mít sakra tak vysokou životní úroveň, když je to půlka ostrova, který vlastně nemůže ani nikam jít cestovat bez toho letadla nebo té lodi? A je to malinký státeček, který vlastně ve výsledku má jedno pořádné město, kde se všechno odehrává.

Tak no, protože dělají tu přidanou hodnotu, která je vysoce přidaná. Nemontují to kolo. Oni zadávají nějaký firmě, aby to smontovala, aby oni tu technologii do toho dodali.

Takže si myslím, že díky tomu můžeme být ten technologicky vyspělejší národ a díky tomu nám to může pomoct. Takže že bychom najednou tady... jak se říká a najednou, nevím, copywriteři nebudou mít co žrát, budou, a budou spíš dělat nějakou, možná dobře, nebudou možná mít tuhle práci, ale budou, tak se rekvalifikují na něco s vyšší přidanou hodnotou a využijou ten svůj nástroj k tomu, že budou generovat něco s vyšší přidanou hodnotou.

Že budou... My vygenerují celý ten scénář, za co bych já normálně nezaplatil tomu copywriterovi tisíc korun. Copywriterovi bych zaplatil: „Ale udělej mi tohle za normostrana 400 korun na hodinu," dobře. Ale teď najednou můžu zaplatit tisíc korun, protože on mi rovnou udělá ten scénář. Díky tomu, že on navnímá mě, díky tomu nástroji.

A já budu spokojenější klient, takže myslím si, že spíš takhle pojďme uvažovat. Pojďme neuvažovat takové ty apokalyptické věci a že budu radši, že koza souseda se radši oběsí. Pojďme být rozumní, pojďme být konstruktivní, pojďme být přející a pojďme nemít radost z toho, že někdo přijde o práci.

Pojďme spíš tomu copywriterovi říct: „Hele kámo, výborně, tak tohle teda už spolu dělat nebudeme. A pojď mi spíš pomoct v tom, že tady mám problém a tady tě potřebuji a tady pojďme popisky produktů. Pojďme vytunit ten popisek a pojďme ho unikátně udělat pro každého člověka."

Zavolej prostě deseti lidem a zeptej se jich, co by tady chtěli přečíst. Navnímej je a díky tomu to uprav. Tisíc produktů natextuju tím AI, dobře, ale to, abych ten každý produkt pak vyždímal z něho maximum, tak to už potřebuje někoho, kdo navnímá toho zákazníka s tou maximální přidanou hodnotou a každý už ten produkt vytuní.

Třeba nějaké takhle bych uvažoval. A takhle uvažujeme v těch firmách.

Ruslane, skvělé, děkuji moc, že jsi dorazil, že jsi takhle přinesl pohled trochu shora na některé ty věci, kterými se zabýváme a děkuji za inspirativní povídání.

Děkuji moc, že to děláš, protože to jsou věci, které já jsem na začátku podnikání miloval v tom, že to bylo to, kde já jsem bral tu inspiraci, to know-how, protože já jsem neměl prostě peníze zaplatit si někoho kvalifikovaného, kdo ti to řekne, ale mohl jsem tě poslouchat, naslouchat a mohl jsem nějakým způsobem čerpat tu inspiraci. Případně jsem ti mohl napsat, jestli nejdeš na kafe. Často ty lidi jdou. To funguje výborně.

Doporučuji, jestli někdo chce prostě nějaké... Hele, často ten busy člověk nemůže, a když napíšu třem, čtyřem lidem: „Hele, já tě pozvu na kafe na oběd," ten člověk pije kafe, jí oběd, „já tě pozvu prostě na oběd, já strávím s tebou hodinu a popovídáme si," tak to je něco ala podcast. Takže děkuji moc, že to děláš, doporučuji všem, kdo má chuť se vzdělávat, tak se posouvat, takže kdo ví, že třeba za rok najednou to může být tvůj klient nebo tvůj parťák v práci a nebo naopak on tebe někam může inspirovat a tak dále.

Takže dávám všem tu sílu v toho, že pojďme se dál posouvat, mít tu chuť a challengovat jeden druhého a díky tomu se budeme všichni mít líp. A díky moc tobě, že to děláš a že investuješ tu svoji energii, která často není vidět, protože nikdo nevidí, že teď si musíš sednout a stříhat a tak dále. Takže děkuji moc jménem nás všech, protože často tohle se neříká nahlas a myslíme si to a neříkáme to nahlas, takže děkuji moc a děkuji moc, že jsem tady mohl být.

Ty si mě uvedl do rozpaků úplně, já si myslím, že díky, že sdílíš ty tvoje zkušenosti a tak, tak hele nemám k tomu co dodat, to bylo hezké a děkuju.

Díky moc.

Poslouchali jste podcast designového studia 2FRESH, pokud potřebujete pomoc s designem vašich produktů a služeb nebo chcete poradit, jak posunout UX vyspělost vaší firmy dopředu, ozvěte se nám.

Ahoj zase příště.